Kam s Vojtěchem Kašparem za památkami donedávna ukrytými v zemi

Lednové plískanice a mrazivé dny je lépe trávit v teple. A tak se dnes vydáme do historického centra Prahy, na jižní okraj Malé Strany, abychom se případně mohli uchýlit do vyhřátých pohostinských zařízení či do nedalekého Českého muzea hudby v Karmelitské ulici. Nedaleko tramvajové zastávky Hellichova se v luxusním hotelovém komplexu skrývají pozůstatky kláštera magdalenitek s kostelem sv. Maří Magdalény.

Řád magdalenitek, sester pokání sv. Marie (Maří) Magdalény, či tzv. bílých paní podle řádového oděvu, vznikl v první polovině 13. století v německých zemích. V roce 1227 byla existence řádu potvrzena bulou papežem Řehořem XI., s benediktinskou řeholí, později změněnou na řeholi sv. Augustina. V Čechách působila nejstarší komunita v Dobřanech a první zmínka o její existenci v Praze pochází z roku 1282, kdy měla sídlit u kostela sv. Havla na Starém Městě pražském. Po stížnostech minoritů od sv. Jakuba z roku 1315 pražský biskup Jan IV. z Dražic nechal klášter magdalenitek přeložit na Malou Stranu, kam zřejmě dorazily mezi roky 1315 až 1320. Nejstarší dochovaná zpráva o jejich přítomnosti zde pochází z 1. března 1329, ale ještě v roce 1339 nebyl klášter zcela dokončen. Jeho areál bohužel neměl dlouhého trvání, jelikož 22. července 1420 byl klášter vypálen pražany a tábority.
Na jeho existenci nás upozorňovaly historické prameny i jistá indicie v urbanismu této části Malé Strany, jelikož v nároží Karmelitské a Harantovy ulice se dodnes nachází nezastavěné volné prostranství, avšak o podobě celého areálu jsme se dozvěděli až zcela nedávno, v letech 2004 až 2006, během rekonstrukce celého rozsáhlého areálu mezi ulicemi Újezd, Karmelitská, Harantova, Nebovidská a Hellichova na luxusní hotelový komplex.
Ten v sobě ukrývá pozůstatky středověkého kláštera magdalenitek, novověkého dominikánského kláštera č. p. 459 při Nebovidské ulici a nájemního domu č. p. 387 z 30. let 18. století, orientovaného do Karmelitské ulice (vznikl po zrušení kláštera). Objekt kláštera tvořil na východě soubor barokně upravených renesančních domů, jižní křídlo do ulice Hellichova bylo novostavbou z doby po roce 1677. Směrem do Karmelitské ulice je situován barokní kostel sv. Maří Magdalény, postavený po roce 1656 dle projektu Franceska Carattiho, který byl součástí dominikánského kláštera a slouží Českému muzeu hudby.
Před zahájením stavby byl proveden rozsáhlý archeologický výzkum (2600 m2), který dokumentoval až 7 metrů historických terénů. Vedle osídlení, doloženého suterény dřevohlinitých domů z 11. a 12. století (osada Nebovidy), byl unikátním objevem průběh raně středověkého opevnění z 10. až 12. století, které probíhalo napříč dvorem ve směru západ – východ. Před dřevohlinitou hradbou o šířce 5,5 m s kamennou čelní plentou se nacházel 18 m široký příkop o hloubce přes 6,3 m. Nález dokládá větší rozsah opevněného sídelního prostoru pod Pražským hradem, než se předpokládalo. Osídlení z 12. století s nálezem specializovaného pracoviště na zpracování cínového bronzu a stříbra nahradila stavba kláštera magdalenitek, z něhož byla zachycena ohradní zeď a polygonální závěr klášterního kostela sv. Maří Magdalény, budovaného ještě románskou technikou z opukových kvádříků. V okolí byl identifikován 150 cm mocný hřbitovní horizont. Za husitských válek byl klášter zničen a nahrazen renesanční zástavbou. Po příchodu dominikánů v roce 1604 je část objektů využita k výstavbě kláštera (po roce 1616), část zaniká a je nahrazena barokními novostavbami včetně nového klášterního kostela na jiném místě. Komplex nebyl nikdy dostavěn a po finančním kolapsu dominikánů a josefínských reformách (1783–1784) byl zrušen a využíván jako vrchní poštovní úřad. Od roku 1851 byl sídlem pražského četnictva a v letech 1853–1854 pozdně klasicistně přestavěn.
Některé z odkrytých zdiv jsou unikátně prezentovány v hotelovém komplexu. V recepci lázní se pod skleněnou deskou nachází závěr kostela sv. Maří Mag­dalény s barokní hrobkou. Vedle opukových sloupků s patkami, jež nesly klenbu presbytáře, vidíme rekonstruovanou cihlovou podlahu a základ oltářní menzy kostela. Odstraněním přepatrování získal prostor dimenzi sakrálního prostoru. Komunikace v patře je umožněna po lehké ocelové lávce. V podzemní vinárně nahlédneme do kamenného věnce studny. Okolní cihlová dlažba je ručně vyráběna v Nebuželích u Mělníka a napuštěna včelím voskem. Za prosklenou stěnou fitness centra je patrný jeden z osmi oblouků, které nesly formou vynášecího pasu nádvorní stěnu rajského dvora. Lázeň při Karmelitské ulici byla originálně propojena s recepcí hotelu podzemním koridorem. Ve výklencích stěn jsou prezentovány archeologické nálezy. Před vstup k recepci byla přenesena historická středověká valounová dlažba a v místě rajského dvora je rekonstruován průběh kamenné ohradní zdi zaniklého kláštera. Objevený kostel tak patří k unikátně prezentovaným památkám nejen v kontextu Prahy.

Rekonstrukce a dostavba souboru historických objektů na hotelový komplex v centru Malé Strany byla v roce 2007 vyhlášena Stavbou roku. Velká pozornost byla věnována přístupu stavebníka k unikátním archeologickým i stavebně historickým památkám nalezeným v rámci této realizace.

Mgr. Vojtěch Kašpar, Archaia

Popis foto: Současný stav areálu se zakreslením některých starších situací objevených při archeologickém výzkumu: 1 – románské konstrukce částečně využité při stavbě gotického kostela, 2 – presbytář gotického kostela sv. Maří Magdalény, 3 – zaniklá loď u téhož kostela, 4 – předpokládaná lokalizace budovy gotického konventu, 5 – východní ortogonální rozšíření kostela, 6 – středověké pohřebiště uvnitř konventu, 7 – středověká ohradní zeď (?), 8 – středověké pohřebiště, 9 – renesanční zástavba Nebovidské ulice, 10 – novověký klášterní hřbitov, 11 – vrcholně barokní dominikánský kostel sv. Maří Magdalény, 12 – pozůstatky severního křídla dominikánského kláštera, 13 – pilíře základu západního křídla ambitu barokního kláštera, 14 – jižní křídlo vrcholně barokního konventu z osmdesátých let 17. století, 15 – středověká parcelní hranice. Barvy: černě románské, červeně gotické, modře renesanční a hnědě barokní zdivo (podle Jana Havrdy a Michala Trymla)